white

5.část Ohnivá voda a první velké střety prérijních Indiánů s bělochy

Prérijní Indiáni žijí ještě nějaký čas v podstatě svobodně. Půtky s bílými přistěhovalci jsou zatím spíše ojedinělé.

Indiáni s bělochy obchodují a získávají řadu pro ně dosud neznámých věcí. Zlom nejen v obchodu, ale vlastně v celém dosavadním životě Indiánů na prérii nastává, když bělošští obchodníci najdou nový druh peněz-Indiány nazývaný ,,Ohnivá voda“. Jedná se samozřejmě o alkohol, který až doposud rudí mužové rovněž neznali. Indiánům náramně zachutná a to bude počátek jejich konce. Láhev whisky pro mnohé začne znamenat smysl života. Jeden indiánský náčelník z alkoholu zešílí a brzy nato zemře zpitý do němoty. A není první, ani zdaleka ne poslední.

Za kůže a kožešiny se teď platí kořalkou. Laciným, ostrým a špatným alkoholem. Alkohol proudí na prérii ve stále větším množství. Brzy se tu objeví i noví výrobci a prodavači alkoholu. Prodejem rychle bohatnou. Indiáni platí dobře a neúměrně vysoko.

Za lahve alkoholu jsou ochotni dát nejlepší kožišiny a dokonce i valouny zlata. Kořalka otupuje jejich smysly a až neuvěřitelně rychle podlamuje zdraví pití nenavyklých Indiánů. Je to první opravdově účinná zbraň bílých mužů proti rudochům. V některých oblastech prérie vymírají na nadměrné požívání alkoholu celé početné části jednotlivých kmenů.

Rok 1848 je významným mezníkem jak v revoluční v Evropě, ale významným i v Severní Americe. Tohoto roku právě skončila válka mezi USA a Mexikem, jednozačným vítězstvím bílých Severoameričanů. Spojené státy získávají neobyčejně rozlehlá území na jihozápadě-konkrétně celé budoucí severoamerické státy podléhající USA Nové Mexiko, Arizonu, Colorado, Utah, Oregon i velkou část nejzápadnější Kalifornie. USA teď omývají dva oceány-Atlantický i Tichý. Východní část je teď třeba hlavně dopravně spojit se západní. Mezi oběma je ale rozsáhlá prérie, která má podle smlouvy z roku 1834 patřit navždy Indiánům. Přímá cesta z východu USA na západ vede jedině přes prérii. .Je třeba ji co nejdříve vybudovat. Primitivní divoši přece nemohou stát v cestě ,,rozvoje a pokroku.“ Nejprve se začínají budovat prašné dopravníkové cesty napříč kontinentem. Po nich začíná oběma směry proudit množství koňských dostavníků. Přes prérii vede první dostavníková cesta, známá jako Oregon trail-Oregonská stezka./Mimo jiné vede i přes již zmíněnou pevnost Fort Laramie, která se dokonce stává významnou křižovatkou./

Prérijní oblast za Mississippi je najednou otevřena tisícům bezejmenných bělošských osadníků. Jak je to možné? Vždyť podle smlouvy s USA má tento ohromný kraj patřit navždy Indiánům.

Smlouva, nesmlouva, co je bledým tvářím do Indiánů. Srážka dvou odlišných civilizací se až extrémně rychle stává nevyhnutelnou.

Dočasně se zdá vše vyřešeno novou smlouvou uzavřenou ve Fort Laramie. Za pevně stanovitou peněžitou odměnu  Indiánům vyplácenou každoročně se musí rudí muži na prérii smířit s existencí dostavníkových cest i se vzdát přepadávání dostavníků.

Je tedy vše smírně vyřešeno? Zdá se! Ale kdež….

Příměří mezi Indiány a bílými přistěhovalci trvá jen krátce. Pak se rozhoří znovu nesmiřitelný boj. Boj s mnohem větší silou krutostí a krveprolitím. Stačí k tomu jen zanedbatelná záminka-údajná, neprokázaná krádež jedné krávy bělošskému osadníku. Krást mohou přece jen Indiáni! Válečná sekyra je znovu vykopána. Masakry jsou na obou stranách. Ke cti Indiánům ale slouží fakt, že ty první způsobili běloši.

 

Luboš Hora-Kladno

Napsat komentář