Je vůbec možné mít svého oblíbeného psychiatra a přitom s ním nikdy osobně nemluvit? V mém případě ano. Takovým lékařem -psychiatrem je všem velmi známý MUDr. Jan Cimický. Já ho ovšem neobdivuji jako psychiatra, ale především jako spisovatele. Ve své bohaté knihovně mám více než 10 jeho detektivních proz a sháním po antikvariátech další. Jeho detektivky jsou mimořádně čtivé, napínavé a plné nečekaných, srdcervoucích zvratů. Už jsem si oblíbil dva hlavní hrdiny řady jeho detektivek-blízké přátele psychiatra doktora Dvořáka i kriminalistu majora Hladíka.
Cimického detektivní příběhy jsou většinou z psychiatrického prostředí a jejich autor zcela zjevně čerpá ze svých vlastních bohatých zkušeností. Velmi poutavé jsou jeho příběhy z prostředí toxikomanů. Z těch vlastním například knížky jako ,,Poslední zastávka smrt“- příběh který končí smrtí mladé toxikomanky, která zorganizovala vraždu nepohodlného svědka vloupání party toxikomanů do jedné pražské lékárny. Ta dívka se už nedočkala spravedlivého trestu, protože zemřela ve velmi mladém věku díky ,,fetování“ na těžkou cirhozu jater. Z podobného prostředí jsou i jeho další nepříliš dlouhé, ale o to poutavější prozy, jako ,,Šedobílý démon“ a částečně i ,,Útěk do klece“. Mám obě dvě. Za skutečný vrchol jeho psychiatrických příběhů však považuji prozu ,,Hrůza obchází městem“ s lákavým podtitulkem ,,případy surových vražd , které se skutečně staly“. Jedná se o hodně drsný příběh neléčícího se těžkého schizofrenika, který bestiálně zavraždí několik lidí a přitom je díky své neléčené chorobě přesvědčen, že jedná ve jménu ,,vyšší“ spravedlnosti.
Z těch knih Jana Cimického, které vlastním, bych ještě rád uvedl aspoň detektivku plnou již zmíněných srdcervoucích zvratů o vydíraném drobném podnikateli s názvem ,,Rána z milosti“, nebo příběh o partě vlastně teprve dospívajících mladíků, kteří se dali na cestu zločinu a neštítí se ani vraždy s názvem ,,Případ Bílá skála“.
Doktor Jan Cimický ovšem nepíše jen poutavé detektivky, ale též psychiatricky zaměřené publikace pro širokou veřejnost jako například.,,Neznáme my se odněkud?“ ,,Psychiatr v kapse“, nebo ,,Minimum o stresu“. Vydal dokonce i knihu ze zcela jiné oblasti , mé tolik oblíbené literatury historického faktu. Ta se jmenuje ,,Atentáty na de Gaulla“ a já ji zatím jen marně sháním.
Kromě toho prý skvěle překládá z francouzštiny a to nejen prózu, ale i divadelní hry a poezii. Sám také poezii píše a vydal už několik sbírek vlastních veršů.
Jan Cimický pracoval v minulosti jako primář v místě mého současného pracoviště v Psychiatrické nemocnici v pražských Bohnicích. Žel odešel odtud krátce před tím, než se sem můj zaměstnavatel Spolek ,,Dobré místo“ přestěhoval. A já tak neměl možnost pokusit se ho osobně kontaktovat a vyjádřit mu svůj obdiv.
Luboš Hora-Kladno