Problematické otázky českých dějin 50

Albrecht z Valdštejna 2.část – vojevůdce Habsburků a jeho zavraždění

Na jaře roku 1626 se dánský král Kristián IV. Pokusilo vládnout severomořské pobřeží mezi Labem a Vezerou. Jeho spojenec generál Mansfeld pronikal proti proudu Labe do vnitrozemí. Albrecht z Valdštejna vyrazil protivníkovi vstříc do severního a pak středního Německa. V dubnu 1626 porazil Mansfelda v bitvě u Dessavy /poblíž Lipska/. Voje dánské armády byly poté donuceny k defenzivě.

Protestantská koalice ale provedla jinou akci. Její vojska bleskově pronikla Braniborskem a Slezskem a ze severu se dostala až na Moravu a pokračovala dál na východ na Slovensko. Valdštejn se do tohoto prostoru přesunul  a také zde  svedl několik dílčích střetnutí. Protihabsburskou koalici však na Slovensku /tehdy Horních Uhrách/ silně postihla nákazová epidemie, po které se dala její vojska na dlouhý a zmatený ústup na sever. V létě 1627 začala habsburská vojska pod Valdštejnovým vedením mohutnou protiofenzivu. Valdštejnovy jednotky osvobodily Moravu  a pronásledovaly ustupujícího dánského krále až ke břehům Baltského moře. Bylo to Valdštejnovo velké a jednoznačné vítězství, po kterém jeho už tak velká moc ještě vzrostla. Třetí fáze třicetileté války-válka dánská tak roku 1629 skončila rozpadem protihabsburské koalice.

V téže době se už ale formovala nová protestantská koalice do jejíhož čela se postavil švédský král Gustav Adolf. Valdštejnovy úspěchy i ohromná moc budily závist u vysokých představitelů samotné habsburské strany. Jejich pomluvy se proměnily ve zdrcující obžalobu, že Valdštejn je především prospěchář. Po dlouhém váhání nakonec císař Ferdinand II. Valdštejna v srpnu 1630 odvolal z funkce vrchního velitele svých armád.

Po této události Valdštejn prahl po pomstě Ferdinandovi a začal tajně vyjednávat s nepřítelem, zatím ovšem bez většího úspěchu… V té době  Švédové se svým králem Gustavem Adolfem pevně ovládli severoněmecké pobřeží a postupovali dál do vnitrozemí. Habsburská armáda byla v krizi.

Švédští spojenci Sasové vtrhli do Čech a v listopadu 1631 bez boje dočasně obsadili Prahu. Ferdinand II. byl nucen prosit Valdštejna, aby se znovu postavil do čela habsburské armády. Valdštejn jeho prosby vyslyšel a znovu se ujal vrchního velení.

V roce 1632 vyhnal saské oddíly z Čech a začal válčit v Německu proti dosud stále postupujícím Švédům. S těmi se  střetl nejprve v srpnu 1632 v bitvě u Furthu a v polovině listopadu téhož roku v rozhodující bitvě u Lutzenu. V této nerozhodné bitvě švédský král Gustav Adolf padl a Valdštejn byl zraněn. I když bitva skončila nerozhodně, další švédský postup byl na čas zastaven.

Od bitvy u Lutzenu se Valdštejnovo chování i rozhodování nápadně změnilo. Albrecht jakoby začal být zbrklý a nerozhodný. Sloužil sice stále Ferdinandovi II., zároveň však cítil vůči habsburskému panovníkovi nesmiřitelnou zášť. Navíc po zranění u Lutzenu už nedokázal téměř bez opory chodit a díky náporu sifylidy, kterou se jako mladý nakazil v Uhrách se výrazně zhoršila i jeho psychika. Dá se říci, že zhruba od bitvy u Lutzenu už byl Valdštejn vážně nemocný. V květnu 1633 začal opět tajně vyjednávat se Švédy a patrně chtěl přejít na jejich stranu. Snad dokonce toužil po české královské koruně. Ještě se však pokusil získat důvěru nedůvěřivých Habsburků a švédskou armádu porazil v bitvě u Stínavy. Důvěru Ferdinanda však přesto nezískal.

Osudným se pro něj stal samotný konec roku 1633. To jeho generál i oblíbenec Piccolomini poslal Ferdinandovi udavačský dopis o jeho jednání s nepřítelem. A v lednu následujícího roku 1634 vydal Ferdinand tajný patent, který nařizoval Valdštejna jako zrádce bud zajmout, nebo zabít. Valdštejn v té době pobýval v Chebu na místním hradě. Protože Valdštejn měl stále dost věrných přívrženců, ukázala se vražda jako jediná možnost. 25. února 1634 byl někdejší druhý nejmocnější muž habsburské říše, nyní však nemocný muž upoutaný na lůžko v Chebu ve své ložnici

zavražděn. Úsloví že žádný strom neroste do nebe, jako by v jeho případě  platilo dvojnásob.

 

Luboš Hora-Kladno

Napsat komentář