Rozbije se mi kolo! Jdu s ním do servisu? Ne! Jedu si do bazaru ve Mšeci pro jiné.

Zdá se vám titulek tohoto článku přehnaný? Patrně určitě! A přece je pravdivý. Jsem náruživým cyklistou. Na kole najezdím každoročně od jara do podzimu několik tisícovek kilometrů. Jezdím na něm v tomto období i do svého zaměstnání v Praze./Tam i zpět je to asi 70 kilometrů/. Tedy jezdím téměř denně, pokud není nějak extrémně špatné počasí. Protože nevlastním řidičák, stalo se pro mě kolo nezbytnou součástí života. Mám ale jeden problém. Určitě nejsem typ nějakého kutila, který si sám vše opraví. Právě naopak se vším se musím obracet na šikovné řemeslníky. A to i s jednoduchými opravami. Týká se to i kola. Pouhá výměna duše mi dělá problémy. Skoro se vším jsem musel proto s kolem do servisu. Přitom kolo potřebuji téměř denně.

V současné době mám celkem 8 bicyklů, tři horská, dvě treková, dvě silniční kola a jednoho snad 30 let starého favorita. Problém je v tom, že snad nikdy nebylo všech 8 kol pojízdných. Když se mi jedno rozbilo, jednoduše jsem sedl na jiné a to nepojízdné jsem dal do servisu.

Cykloservisů je u nás na Kladně celá řada. Přesto v každém musíte na opravu několik dní čekat. Navíc teď v období stálé koronavirové hrozby se zájem o cyklistiku nebývale zvýšil a cykloservisy nestíhají uspokojovat poptávku tak rychle jako dřív. Díky zvýšenému zájmu o cyklistiku si mohou upravovat i ceny za opravy. Netvrdím rozhodně, že všechny. Naopak, někde mají ceny stále solidně přiměřené. Ale čekat musíte prakticky vždy. Já řeším problém s rozbitým kolem a svou manuální nešikovností po svém. Do cykloservisu dávám kolo jen v případě, že se mi to finančně vyplatí.

Jen trochu složitější oprava tam vyjde řádově na několik set. Přitom za téměř stejnou cenu si mohu v bazaru ve Mšeci/okres Rakovník/ pořídit kolo jiné. Nevěříte? Doložím to tedy skutečným případem. Loni na jaře jsem si koupil ve mšeckém bazaru starší, ale plně funkční silniční kolo /patrně přestříkaného favorita/ za neuvěřitelných 250 Kč. Používal jsem ho pak velmi často celý rok a velmi mi vyhovovalo. Když jsem píchl a dal jsem ho do servisu, za výměnu duše a doštelování zadní přehazovačky jsem zaplatil téměř shodnou cenu jako za jeho pořízení. Jak jsem na tuto skutečnost zareagoval? Ve mšeckém bazaru jsem si pořídil dvě starší, ovšem plně funkční horská kola za cenu řádově nikoli v tisících, ale pouhých stovkách. Na nich teď jezdím nejvíce a jsem s nimi plně spokojen. A na bazar ve Mšeci nedám dopustit i z jiných důvodů. Jsem též sběratelem fotbalových dresů a vášnivým čtenářem. Proto je pro mě podnik ve mšeckém nákupním středisku v jeho prvním patře skutečným rájem. Je v něm totiž nejen bazar, ale současně i second-hand a částečně i antikvariát. Ceny všeho jsou až extrémně nízké/podstatně nižší než v jiných podobných podnicích/, a výběr velký. Mé příjmy jsou poměrně malé a proto musím šetřit a někdy i počítat s každou korunou. Přesto si mohu dovolit pořizovat si věci, které k životu nepotřebuji a jen se shodují s mými koníčky jako je sport a četba. A za to především díky městečku Mšec na Rakovnicku a jeho podniku v 1. patře místního nákupního střediska.

Luboš Hora-Kladno