První zářijovou neděli vyrazilo pět zaměstnanců spolku Dobré místo ve složení Honza, , Ondra, Jirka, Jana a já na výlet do Posázaví. Sešli jsme se na vlakovém nádraží Praha-Vršovice a odtud vyrazili populárním Posázavským Pacifikem přes Vrané nad Vltavou dále ke břehům řeky Sázavy. Vystoupili jsme ve známém sázavském letovisku Kamenný Přívoz. Po krátkém občerstvení jsme se vydali pěšky po červené turistické značce lesem stále při sázavském břehu do asi 10 kilometrů vzdálených Pikovic. Deset kilometrů chůze jistě není mnoho, ale terén s ustavičným stoupáním a zároveň klesáním po úzké cestě plné nepříjemných kamenů i kořenů stromů zrovna příjemný nebyl. Aspoň tedy ne pro mě, když už roky mám v levém chodidle výrůstek a kromě speciální ortopedické vložky si musím ještě dávat do ponožky kus molitanu. Na rovné cestě mi výrůstek díky tomu nevadí, ale na té poseté kameny jsem cítil každý došlap. Snažil jsem se držet vpředu několik desítek, možná chvílemi i stovek metrů a plnit tak funkci jakéhosi průzkumníka v nepřehledném zalesněném terénu. Chvílemi jsem proto i pomalu běžel a vždy na nějakém místě počkal na ostatní, takže vlastně pořádně nevím jak se s nepříjemným terénem vyrovnávali oni. Některá místa na té cestě ale stála svou krásnou vyhlídkou na malebné údolí Sázavy opravdu zato. /viz. snímek/.
Takto jsme dorazili do Pikovic, odkud jsme se původně chtěli vrátit vlakem do Prahy.
Po dalším krátkém občerstvení jsme se ale nakonec rozhodli jinak a pokračovali do asi 4 kilometry vzdálené Davle na vlakovou zastávku. Teprve tady jsme nasedli na vlak a jeli zpátky do Prahy. Neušli jsme sice mnoho-necelých 15 kilometrů, ale v nepříjemném terénu to nebylo zas až tak špatné. O legraci po cestě nebyla určitě nouze. Já si ji užíval i přesto, že část cesty jsem byl vepředu před ostatními. Legraci mám rád a proto se už těším na další výlet. Léto už sice skončilo, ale i na podzim se dá na pěší výlety pořád vyrážet. Proto věřím že se do konce podzimu ještě nějaký výlet uskuteční.
Luboš Hora-Kladno