O Punských válkách, tedy válečných střetnutích mezi středomořskými velmocemi starověku Římem a Kartágem jsem se učil už na základní škole. Toto období patřilo tehdy k mé nejoblíbenější učební látce celé šesté třídy, ve které se starověk probíral. Zaujalo mě zejména jedno jméno – Hannibal.
Hannibal byl hlavním vojevůdcem kartaginské žoldnéřské armády, který dokázal uštědřit pyšné a tehdy téměř neporazitelné Římské říši nejednu těžkou porážku. Tím mě tehdy nejvíce učaroval. Později na střední i vysoké škole jsem se o tomto slavném vojevůdci dozvěděl samozřejmě mnohem více a o tuto nepochybně velkou osobnost světových dějin jsem se dále zajímal i nad rámec požadovaného vzdělání ve škole. Shlédl jsem i stejnojmenný historický velkofilm a můj obdiv k velkému vojevůdci stále rostl.
Hannibal Barkas/247-183př. n. l./ byl nejstarším synem Hamilkara Barkase- vojevůdce kartaginské armády poražené Římskou říší v tzv. první Punnské válce. Vyrůstal u otce ve vojenských táborech v Hispánii/dnešní Španělsko/. Učil se strategii, bojovému umění i psychologii válečníků. Ovládal řečtinu i jazyky kmenů, které tvořili jeho pozdější žoldnéřskou armádu. Byl odvážný, bystrý, sám k sobě až ocelově tvrdý. Přesto ho pyšní Římané nazývali barbarem a podceňovali ho. Brzy za to měli tvrdě zaplatit.
Hannibal byl vychován k pomstě a nenávisti vůči Římu. Jako pětadvacetiletý muž zahájil proti pyšné říši velké vojenské tažení. Nikoli po moři, jako jeho otec. Velká Hannibalova armáda vyrazila z Hispánie do Itálie po souši. Čekaly ji nejen tisíce kilometrů, ale především zdánlivě nemožné překročení alpských velehor. Nadutým Římanům bylo takové tažení spíše k smíchu a považovali ho za nemožné. A přece to Hannibal se svým vojskem dokázal a náhle se objevil v severní Itálii. Bylo to za cenu ohromných ztrát na životech vojáků i nezměrného utrpení všech účastníků výpravy. A Hannibal samotný? Šel ostatním tím nejlepším příkladem. Prožíval všechna utrpení s řadovými vojáky. Jedl s nimi, nocoval s nimi v třeskutých horských mrazech a bil se v první linii. I on sám přinesl vysokou oběť. Při nezměrném utrpení celé armády oslepl na jedno oko. Cena byla vysoká. Přes to všechno se všechno utrpení vyplatilo. Jako první v celé historii lidstva překročil se svou armádou Alpy. A překročil je v zimě, kdy většina jeho vojáků viděla poprvé v životě sníh. Dokázal je překročit i se svými teplomilnými slony, kteří tvořili důležitou bojovou část kartaginské armády. Když se Hannibalova armáda po překonání Alp objevila v severní Itálii byl úžas Římanů nezměrný.
Přesto si Římané věří. Mají velkou početní převahu bojovníků, navíc svázaných pevným vojenským drilem a vycvičení jednotnou taktikou. Proti útoku divošských barbarů však nemají šanci. Pod alpskými velikány vítězí Hannibalovo vojsko poprvé. Brzy následuje doslova debakl římské armády v bitvě u Trasimenského jezera, ve kterém se utopí údajně na 15 tisíc Římanů. Situace neporazitelné Římské říše se brzy stává kritickou. Řím narychlo povolává do zbraně na 85 tisíc mužů-největší armádu jakou do té doby postavil. Ta se má postavit Hannibalovi u Kann, vlastně už skoro před hradbami pyšného ,,věčného města“ Říma. Kartaginských žoldnéřů je asi o celých 30 tisíc méně a to včetně narychlo připojených domorodých obyvatel Itálie, které si otrokářský Řím násilně podrobil. Dochází k bitvě takřka před branami města Říma. Bitva se nakonec mění v likvidační řež poražené římské armády. Vítězný Hannibal stojí před branami Říma. Zbývá jediné. Ještě nedávno tak pyšné, teď tak zoufale slabé město dobýt. To by měla být po velkém vítězství nad velkou přesilou u Kann hračka.
A přece Hannibal na Řím nezaútočí. Marně ho jeho přítel Maharbal, který s ním absolvoval celé téměř nadlidsky namáhavé tažení vyzývá k útoku na věčné město slovy: ,,Nuže za mnou! Potáhnu napřed!“ naléhá velitel jízdy Maharbal. Hannibal však trvá na pradávném pravidle: ,,Třikrát jsme vyhráli. Řím ted musí kapitulovat.“ Maharbal se mračí: ,,Vítězit Hannibale umíš, ale využít vítězství neumíš! “ Má pravdu ten velitel kartaginské jízdy. Hannibal nezaútočí a dopustí se ohromné chyby, která se nakonec ukáže jako osudná v celé historii všech tří Punských válek. Pouhá chvíle odkladu útoku na město nakonec rozhodne. Řím narychlo zkonsoliduje poslední síly. Hannibal místo okamžitého útoku posílá do města poselstvo žádající o kapitulaci. To není do města vpuštěno. Hannibal se poté místo útoku vydá do italského kraje na jih od Říma, kde doufá získat další spojence v obyvatelích násilně utlačovaných Římem. To je počátek jeho konce. Slavné Hannibalovo tažení téměř přes půl Evropy nakonec končí jeho porážkou. Přitom k velkému vítězství a tím i zániku velké říše, postavené na vykořisťování otroků, chybělo tak málo….
Luboš Hora-Kladno