Do 19. století vstoupilo Kladno pod správou břevnovského kláštera jako městečko. Ještě v roce 1842 mělo pouhých 165 domků a přibližně tisícovku obyvatel. K velmi výrazné změně dalšího rozvoje Kladna došlo v polovině 19. století v souvislosti s objevem poměrně bohatých ložisek černého uhlí v těsném sousedství tehdejšího městečka. Hlavní černouhelnou sloj objevil zkušený horník Jan Vána roku 1846 u Dříně a nálezná šachta byla nazvána Kateřina Josefa. V polovině 19. století do začínajícího těžebného i průmyslového podnikání vstoupil zámožný českobudějovický podnikatel Vojtěch Lanna, který byl spoluzakladatelem spolku Pražské uhelné doly u Kladna. Následným přistoupením severomoravských podnikatelů bratří Kleinů vzniklo v roce 1848 Kladenské kamenouhelné těžařstvo. Jako první šachta v těsném sousedství Kladna byla v letech 1847-1852 vybudována dvojšachta Michael-Layer u Brandýska. Zkušený horník Jan Vána byl jmenován horním ředitelem a pod jeho vedením byly vyhloubeny další šachty František a Thinnfeld. Po roce 1850 už rostly nové šachty v sousedství Kladna jako houby po dešti.
V téže době v polovině 19. století byly položeny i základy kladenského železářství. Stalo se tak nejen díky objevu uhlí, ale i díky nedávnému objevu tehdy bohatých ložisek železné rudy u nepříliš vzdálených Nučic/u dnešní Rudné/. První huť na výrobu železa u Kladna byla otevřena roku 1854 a po jednom ze zakladatelů Vojtěchu Lannovi byla nazvána Vojtěšská.
Dalším velmi významným krokem k prudkém rozvoji Kladna bylo otevření dvou železničních tratí -Buštěhradské dráhy /z Kralup nad Vltavou do Kladna/ a zejména Nučické dráhy, po které se dovážela nejen železná ruda z Nučic, ale i vápenec z lomů u Mořiny u Karlštejna. Koncem 60. let 19. století byly postaveny válcovny a pudlovny a výroba železa se soustředila na Kladno.
Díky průmyslové revoluci, která v té době probíhala se začalo přecházet na nové mnohem produktivnější způsoby výroby železa a oceli a současně se výrazně zvýšila i poptávka po těchto dvou základních produktech ve strojírenském průmyslu. To vedlo zámožného podnikatele Karla Wittgensteina k založení samostatného závodu, kelímkové ocelárny, kterým dal po své manželce Leopoldě jméno Poldina huť. Portrét s profilem pohledné paní Poldi /domácky Leopolda/ se stal od roku 1893 ochrannou známkou ocelí Poldi a později i symbolem nového podniku SONP. Poldina huť , zaměřená výhradně na výrobu ušlechtilých ocelí , se již na začátku nového 20. století zařadila mezi nejvyspělejší světové výrobce v tomto oboru. V roce 1910 dala tato huť jméno jedné z prvních nerezavějících ocelí světa jméno Poldi Anticorro, které se od té doby stalo celosvětovým pojmem.
Velmi prudký rozvoj těžebního i hutního průmyslu ve druhé polovině 19. století znamenal pro Kladno i značnou potřebu nových pracovních sil do těchto oborů průmyslu a tím i velmi prudký nárůst počtu obyvatel. Již roku 1870 bylo Kladno povýšeno na město. Roku 1893 dosáhlo zřízení okresního hejtmanství . V roce 1898 mu tehdejší panovník Rakouska-Uherska František Josef I. udělil titul ,,Královské horní město“. Ještě před vypuknutím I. světové války se změnil i kladenský městský znak s orlicí /znak rodu Ždárských/ a rysem/původ neznámý, patrně žilo kdysi toto zvíře v lesích okolo Kladna/ když bylo jeho pole změněno na celé modré a do horní části znaku byla přidána zkřížená kladívka jako znak hornictví.
Luboš Hora-Kladno