white

Kladno v období nacistické okupace

Dne 15. března 1939 obsadila německá armáda zbytek již okleštěného Československa a vytvořil se takzvaný Protektorát Čechy a Morava.

Do samotného Kladna se ale Němci odvážili vstoupit až o dva dny později tedy 17. března. Měli zřejmě strach z ,,rudého Kladna“, když předtím německý rozhlas šířil lži o domnělém teroru, který na Kladně rozpoutali bolševici.

Příchod ,,ochránců nového pořádku“ vítala na kladenském náměstí jen německá menšina. Němci se po svém příchodu na Kladno také raději hned pojistili okamžitým zatčením téměř dvou set kladenských občanů, od kterých by mohly hrozit problémy.

Zdánlivý klid na Kladně po příchodu Němců přerušila až událost ze začátku června téhož roku. V noci ze 7. na 8. června zastřelili dva studenti kladenské průmyslové školy německého strážmistra Wilhema Kniesta. Přitom od začátku okupace neuběhly ještě ani tři měsíce. Po této události vyhlásil říšský protektor von Neurath nad Kladnem stanné právo, jako vůbec nad prvním místem v takzvaném Protektorátě.

O této události pak psaly i noviny v zahraničí. Kromě stanného práva bylo Kladno potrestáno i peněžitou pokutou ve výši půl milionu korun, na kterou se složili občané města podle výše svého majetku. Krátce nato byly zatčeny a uvězněny téměř dvě stovky kladenských občanů. Byl mezi nimi i tehdejší starosta města František Pavel, který po několika dnech věznění zemřel. Na počest této události nese dnes hlavní kladenské náměstí jeho jméno jako náměstí starosty Pavla.

Účastníky zastřelení německého policisty Kniesta byli studenti Jan Smudek-/sám přímo Kniesta zastřelil/ a jeho spolužák František Petr. Smudkovi se za pomoci kladenských i dalších českých občanů podařilo úspěšně dostat za hranice/přes Balkán a Afriku až do Anglie/, zatímco druhý účastník František Petr byl dopaden, zatčen a o rok později popraven. Protože oba byli studenty kladenské průmyslovky, ta se stala Němcům trnem v oku, brzy byla násilně na 1 rok uzavřena a větší počet jejích studentů i členů profesorského sboru skončil v koncentráku v Terezíně.

Daleko nejnebezpečnějším nástrojem teroristické politiky nacistického režimu byla  tajná státní policie zvaná Gestapo. Její služebna byla v Kladně zřízena již k 1. říjnu 1939. V následujícím roce zřídilo kladenské Gestapo pobočnou věznici v prostorách kladenské sokolovny.

Pro vzestup protifašistického odboje nahradil v roce 1941 ,,slabého“ říšského protektora Von Neuratha mnohem přísnější až krutý Reinhard Heydrich.  Na něho byl 27. května roku 1942 spáchán úspěšný atentát. Následovalo snad nejkrutější období celé okupace tzv. ,,heydrichiáda“. Mezi její první oběti patřili Kladeňáci, kteří byli již 1.6. 1942 popraveni v lese Krnčí u Kladna. Vyvrcholením ,,heydrichiády“ však bylo v noci 10.6. 1942 vyhlazení obce Lidice, která se nachází asi 5 km od kladenské čtvrti Kročehlavy. Lidické ženy čekaly na deportaci do koncentračních táborů v budově kladenského gymnázia, což dodnes připomíná pamětní deska na budově.

I po skončení ,,heydrichiády“ si Němci na Kladně počínali vůči odbojářům mimořádně krutě. Přesto odboj nikdy neustal.

V posledních měsících okupace měli však kladenští obyvatelé nepříjemné zkušenosti i s takzvanými spojenci, hlavně Američany. Při přeletu amerických bombardovacích letadel nad Kladnem dne 12. září 1944 svrhla za dosud zcela nevyjasněných příčin dvě americká letadla bomby na les u Dříně/dnes jedna z kladenských čtvrtí/ v místech kostelíka svatého Jana. V lese se skrývali před náletem dělníci z nedaleké huti Poldi i další občané. Výsledkem svržení bomb Američanů na tento lesík bylo několik desítek mrtvých občanů. Pouhé dva týdny před skončením války v Evropě, dne 19. dubna 1945 Američané zcela nesmyslně bombardovali kladenské vlakové nádraží. Opět to znamenalo smrt řady kladenských občanů. Krátery po tomto druhém bombardování jsou v lese u nádraží patrné dodnes.

Květnové povstání českého lidu vypuklo na Kladně o den dříve, tedy již 4.května 1945. Účastníky a zároveň i obětmi tohoto povstání byli i dva vynikající fotbalisté prvoligového týmu SK Kladno Josef Kusala a především jeden z nejlepších kanonýrů celé československé fotbalové historie František Kloz. Ten zemřel na následky těžkého zranění až v červnu 1945, tedy v době kdy se v osvobozené Československé republice znovu začínal hrát svobodný fotbal.

 

Luboš Hora-Kladno

Napsat komentář