Mé rozhovory s mistry republiky 11

Miroslav Termer

Miroslav Termer je v mých rozhovorech s hokejovými mistry republiky prvním brankářem. Zhruba od poloviny šedesátých let byl v kladenské hokejové brance jedničkou. Brzy si ho všimli i trenéři československé reprezentace a několikrát ho v ní vyzkoušeli. Měl ale nakonec smůlu. Jeho věkovými vrstevníky byla nezapomenutelná dvojice Holeček-Dzurilla/oba trojnásobní mistři světa/, přes kterou se protlačit do reprezentační branky bylo téměř nemožné. Smůlu měl Miroslav Termer aspoň zčásti i v Kladně. Když kladenský tým začal získávat ve druhé polovině sedmdesátých let jeden mistrovský titul za druhým, bylo mu už přes třicet a měl zase vážnou konkurenci v Miroslavu Krásovi, který se právě vrátil z vojny v Dukle Jihlava. Když se o málo později  v kladenském áčku začal prosazovat i mladičký brankář Milan Kolísek, na Termera už v kladenské brance místo nezbylo. Proto koncem sedmdesátých let přestoupil do pražské Sparty, kde byl po odchodu někdejšího konkurenta z reprezentace Jiřího Holečka brankářskou jedničkou. Přesto Miroslav Termer s Kladnem získal čtyři tituly mistra republiky.

V minulosti jsem dělal rozhovory se všemi třemi kladenskými brankáři s titulem mistra republiky ze sedmdesátých let. Takovou vyrovnanou trojici brankářů jako byli tito tři Termer, Krása, Kolísek už asi Kladno nikdy mít nebude. Miroslav Termer měl smůlu v tom, že ze všech tří byl dost výrazně nejstarší.

Já ho naopak ze všech tří nejobtížněji sháněl. Původně jsem si myslel, že bydlí ve známém domě na kladenské hlavní třídě, ale tam jsem se po zazvonění na zvonek s vizitkou Termer dostal jen na jeho bratra Zdenka. Naštěstí Zdeněk Termer se zachoval maximálně vstřícně a od něho jsem se teprve přesně dozvěděl kde ,,brácha” brankář Mirek bydlí. S Miroslavem Termerem jsme se poté sešli ve VIPce kladenského zimáku.

Je to už dost let zpátky a tak si vše přesně nepamatuji. Jen vím, že se tehdy dostavil se svým psem, kterého právě venčil. Pamatuji si také, že byl sice velmi vstřícný a ochotný zodpovědět každou otázku, ale nějaké salónní výrazy zrovna nepoužíval. Když jsem mu ukázal třeba svůj novinářský průkaz, řekl doslova: ,,Ten si strč do pr…, já ti věřím.”

Nebo o jistém špičkovém hokejovém brankáři se vyjádřil: ,,Ten uměl hov….”

Byl to prostě vyloženě lidový typ člověka. Možná jsem z něho vycítil snad i trochu zášti z nespravedlivého hokejového osudu. Pokud ji opravdu měl, byla asi oprávněná. Byl velkým talentem, chytal výborně, ale měl prostě smůlu. Do reprezentační branky ho dvojice Holeček -Dzurilla prakticky nepustila. V roce 1972 kdy na mistrovství světa v Praze získalo Československo po dlouhých letech čekání zlaté medaile byl sice v reprezentaci brankářskou trojkou, ale ta tehdy narozdíl od pozdějších let nebyla přímo součástí týmu, takže na zlatou medaili neměl nárok.

Když byl v nejlepším hráčském věku, Kladno mistrovský titul nezískalo. A když pak začalo získávat jeden za druhým, začínal být pomalu starý a v kladenské brance měl konkurenty v Krásovi a později i Kolískovi.

S Miroslavem Termerem jsem dělal rozhovor pro noviny jen jednou. Bylo to před  téměř 10 lety u příležitosti jeho tehdejších sedmdesátin. Od té doby jsem ho vlastně neviděl. Jen jsem později zaslechl něco o tom, že se mu špatně chodí, a že by z domova snad ani na zimák nedošel. Co je na tom pravdy nevím. Já už ho nikdy o další rozhovor nežádal.  Je to určitě škoda. Do té nejslavnější generace celé historie kladenského hokeje Miroslav Termer zcela nepochybně patří.

 

Luboš Hora-Kladno

 

Napsat komentář