Devadesát tři
Název Hugova románu vyjadřuje rok 1793, který byl vrcholným rokem Velké francouzské buržoazní revoluce, obdobím takzvané jakobínské diktatury. V tomto roce však také vypuklo povstání odpůrců revoluce tzv. royalistů /přívrženců francouzského krále/ v kraji Vendéé.
Do Vendéé se z Anglie dostane téměř osmdesátiletý stařec francouzský markýz Lantenac, muž železné vůle a zarytý odpůrce revoluce. Svým způsobem se zde stává vůdcem protirevolučního a protirepublikánského povstání. Republikáni na něj vydávají zatykač a trest smrti. Přesto získává Lantenac ve Vendéé velké množství protirevolučních spojenců, zejmna z řad sedláků.
Důležitou postavou románu je jistá Michelle Fléchardová a její tři děti, které naopak přijímají republikáni za své. Na počátku povstání jsou však republikáni z Vendée vytlačeni Lantenacovými povstalci, jejich chráněnkyně Fléchardová těžce zraněna royalisty a její děti odvlečeny jako rukojmí. Fléchardovou vyléčí ze zranění žebrák Tellmarch a ona štvaná mateřskou láskou se vydává hledat své děti.
Krátký druhý díl románu se odehrává v Paříži a autor v něm skvěle vykresluje prostředí v centru revoluce. Vystupují zde skutečné historické postavy, vůdci revoluce Robespierre, Danton i Marat čtenář se seznamuje i s nejvýznamnějšími revolučními postavami románu přísným až fanatickým přívržencem revoluce knězem Cimourdainem a velitelem republikánské armády Gauvainem . Mezi trojicí ústředních hrdinů románu Lantenacem, Cimourdainem a Gauvainem je podivuhodný vztah. Starý Lantenac a mladík Gauvain jsou vzdálení příbuzní ze stejného šlechtického rodu a stojí v revoluci proti sobě. Cimourdain je zase bývalým učitelem i vychovatelem Gauvaina a má k němu téměř otcovský vztah. Cimourdain se stává spoluvelitelem Gauvaina v republikánském vojsku.
Vojenská situace ve Vendée se brzy začíná měnit. Početnější, ale nevycvičení royalisté se dostávají do defenzívy Naopak mnohem ukázněnější republikáni pod skvělým vedením Gauvaina i Cimourdaina vítězí. Nakonec je Lantenacovo royalistické vojsko rozprášeno republikány a sám markýz Lantenac se se zbytkem nejvěrnějších royalistů opevní na středověkém hradě Tourgue. Hrad je brzy neprodyšně obklíčen republikánským vojskem.
Jeho royalističtí obránci jsou v bezvýchodné situaci. Mají však jeden trumf v podobě tří malých dětí ženy Fléchardové, které stále drží na hradě jako rukojmí. Ke hradu Tourgue se ve chvíli dobývání dostává jejich matka Fléchardová. Hrad je postupně dobýván a hrstka zbylých obránců včetně markýze Lantenaca i tří dětí-rukojmích se uchýlí do posledního útočiště věže hradu Tourgue. Postupně jsou dobývány i jednotlivé části tourgueské věže až zbyde jen poslední patro. Markýz Lantenac prchá z posledního útočiště s několika sobě věrnými tajnou chodbou. V patře zůstává poslední obránce Imanus i se třemi dětmi-rukojmími. Již umírající Imanus stačí ještě zbytky hradu zapálit. Tři děti zůstávají v již hořícím hradu. . Republikáni se snaží děti zachránit, ale šance je minimální. Zamřížovaná brána hradu je uzamčena a není síly, která by ji rychle vyrazila. Děti jsou tak odsouzeni k smrti uhořením. Když to zjistí jejich matka Fléchardová, vydává jen zoufalý až nelidský výkřik. Zrovna v té chvíli stojí markýz Lantenac u východu z tajné chodby jako zachráněný před republikány. Lantenac má u sebe klíče k zamřížované bráně a když uslyší výkřik odhodlává se k nevídanému činu. Tajnou chodbou se vrací do hořícího hradu a s nasazením vlastního života odemyká hradní bránu a tím zachraňuje děti. Lantenac zachránil děti, ale sám se ocitá v zajetí republikánů. Jeden z jejich vůdců Cimourdain ho zatýká jménem republiky. Markýz Lantenac je uvězněn a Cimourdain trvá na jeho popravě.
Jinak ovšem přemýšlí druhý republikánský vůdce Gauvain. Ten je šokován Lantenacovým šlechetným činem -záchranou dětí a pomůže mu k útěku z tourgueského vězení. Markýz Lantenac skutečně úspěšně uprchne, díky Gauvainovi.
Když se to dozví Cimouradain, až fanaticky věrný republice svého velmi blízkého Gauvaina zatýká a za svůj čin je Gauvain odsouzen k smrti.
Román pak končí Gauvainovou popravou, když ani protesty jeho vojáků ,kteří svého vůdce milovali nepomohou. Cimourdain nechává svého ,,téměř syna“ Gauvaina popravit gilotinou. V okamžiku, kdy gilotina stíná Gauvainovu hlavu se Cimourdain sám zastřelí.
V samém závěru románu je velmi působivý poslední rozhovor mezi Cimourdainem a Gauvainem.
Cimourdain: ,,Já uznávám pouze spravedlnost zákona!“
Gauvain: ,,Já se dívám výš!“
Cimourdain: ,,Existuje něco víc než spravedlnost zákona?“
Gauvain: ,,Nad spravedlností zákona stojí spravedlnost srdce!“
Luboš Hora-Kladno