white

Obdivuji své kolegyně ze zaměstnání za to, že dokázaly přestat kouřit

Já vydržel nekouřit pouhých několik dní

Kouření je jistě zlozvyk. Poškozuje zdraví a v neposlední řadě je i po finanční stále náročnější.

V mém zaměstnání ve spolku ,,Dobré místo“ se v poslední době rozvinul trend přestat s kouřením. I když nekuřáci jsou v Dobrém místě ve většině, pořád zde řada zaměstnanců kouří. Žel k takovým patřím i já.

Když má kolegyně Jana , která údajně ještě nedávno kouřila  až 60 cigaret denně přišla s tím, že přestává kouřit, nedával jsem tomu žádnou váhu a jen jsem si pomyslel, že to stejně nevydrží. Jana však doslova šokovala všechny, když dokázala několik měsíců vydržet bez jediné cigarety. Přistoupila k problému s kouřením ovšem odborně. Přihlásila se do nějaké protikuřácké terapie a tu celou absolvovala. A je třeba uvést, že vyloženě úspěšně. Přitom podle jejích slov nešlo o terapii nijak náročnou a přestat úplně s kouřením prý ani nebylo nijak zvlášť těžké. Metoda té terapie spočívá v šesti základních bodech:

  1. bez nasazení silné vůle

2.bez obtížných abstinenčních příznaků

  1. bez lítosti a strachu
  2. bez přibírání na váze
  3. bez finančního rizika

6.bez léků a náhražek

Tahle metoda asi opravdu musí mít něco do sebe, když až téměř extrémně silná kuřačka nevykouřila během  několika měsíců jedinou cigaretu.

Před takovým zásadním obratem musím před Janou i před tou metodou jen smeknout.

Ke snaze přestat kouřit se posléze přidali i někteří další kolegové. Mám na mysli především Vítu, která sice žádnou terapii neabsolvovala, ale ze dne na den přestala také kouřit. Doba její kuřácké abstinence je sice  kratší než u Jany , ale přesto též zasluhuje můj velký obdiv.

Když někteří mí kolegové úspěšně přestali s kouřením, zkusil jsem to také. Dopadlo to ale více než žalostně. Já vydržel pouhých několik dní. Že by mi chyběla vůle? To samozřejmě také. Ale mě chybí ještě něco jiného a tím je motivace. Když jsem těch několik dní nekouřil, sice jsem neměl žádné fyzické abstinenční příznaky, ale psychicky jsem po těch několika dnech šel prudce dolů. Přestával jsem si věřit, snížil své sportovní aktivity pod dojmem, že když nebudu kouřit, nebudu také muset sportovat, byl jsem ustavičně podrážděný a s každým bych se pouštěl do hádek a také jsem malinko přibral na váze. Po zhodnocení všech pro a proti, zda kouřit, nebo nekouřit jsem se rozhodl pro to první a sáhl po cigaretě. Za takovou cenu tedy úplně nekouřit nehodlám. Vzhledem k tomu, že jsem v trochu jiné situaci než ty dvě moje kolegyně v zaměstnání a kouření mi zatím nezpůsobuje žádné potíže zdravotní ani větší finanční/Rozhodně nemám potíže s dechem,./  jsem se rozhodl v kouření pokračovat. Nějaký vliv na mě ta úplná abstinence mých dvou kolegyň přece jen měla. V posledních týdnech se mi spotřebu cigaret aspoň podařilo trochu snížit.

Dříve jsem vytáhl za den celou krabičku. Nyní, pokud používám svůj osobitý styl odvykání se pomalu dostávám až na poloviční počet vykouřených cigaret. V čem ten můj způsob spočívá. Přidal jsem na objemu  svého sportování a začal sportovat dvoufázově -dopoledne i odpoledne. Zjistil jsem už dříve, že pokud běhám, nebo jezdím na kole po cigaretě nesáhnu. Dříve jsem sportoval intenzivněji, ale jen v jedné fázi. Přešel jsem na méně intenzivnější způsob, ale častější dvoufázový. A zatím se jistý efekt dostavuje. Kouřím sice dál, ale počet vykouřených cigaret se snižuje.

Nemám na to, abych přestal naráz jako mé dvě kolegyně, které za to velmi obdivuji.

Psychicky se jim rozhodně rovnat nemohu. Na to je moje psychika až příliš slabá.

Ale i pouhé omezení kouření má jistě cenu. Zatím se mi daří. A vděčím za ně především svým dvěma kolegyním ze zaměstnání. Jejich nesporný velký úspěch mě dokázal nastartovat k tomu se svým kouřením aspoň trochu něco dělat.

 

Luboš Hora-Kladno

Napsat komentář