Svatý Prokop je jedním z českých světců. Byla o něm dokonce napsána i legenda. Ta je ale oproti historicky doložené skutečnosti hodně odlišná. Dejme tedy napřed přednost legendě:
Za panování knížete Oldřicha /v první polovině 11. století/ se v lesích okolo řeky Sázavy usadil zbožný poustevník Prokop. Žil sám v jeskyni a byl obklopen nejen ochočenou lesní zvěří, ale i místními zloduchy /čerty/, které ovšem brzy donutil k poslušnosti.
Jednoho dne lovil kníže Oldřich se svou družinou v lesích okolo Sázavy. Při lovu narazil na statného jelena a začal ho pronásledovat. Jelen však uprchl k místu, kde žil poustevník Prokop a tam se před Oldřichiovým šípem schoval za poustevníkova záda. Tak se Oldřich s Prokopem seznámili. Prokop pak Oldřicha pohostil vodou z místní studánky, která se zázrakem proměnila ve víno. Prokop se poté Oldřichovi svěřil se svým úmyslem postavit na březích Sázavy slovanský klášter. Oldřich jeho úmysl štědře podpořil a tak samotný poustevník Prokop začal roku 1032 stavět pozdější známý Sázavský klášter-jediný v Čechách, kde se slovo Boží nehlásalo v latinském , ale slovanském jazyce. Sázavský klášter dle legendy stavěli samotní čerti, které k tomu Prokop donutil. Poustevník Prokop se pak stal knížecím zpovědníkem a později dokonce opatem Sázavského kláštera , který vedl pak celých 20 let. Byl velmi zbožný a dokázal prý i konnat zázraky. Prokop zemřel údajně roku 1053 a kanonizován na světce byl v roce 1204. Tolik stručně legenda o svatém Prokopu.
A co o svatém Prokopu ví historicky doložená skutečnost? Po pravdě řečeno moc toho není. Svatý Prokop skutečně existoval. Ostatní jsou většinou jen neověřené dohady. Snad se narodil v Chotouni u Českého Brodu. Snad pocházel z velmi vážené a bohaté rodiny. Snad přišel na Sázavu z latinského benediktinského kláštera na pražském Břevnově.
Jisté je, že Sázavský klášter opravdu vznikl kolem roku 1032 a do konce 11. století představoval jedinečné středisko staroslověnského písemnictví a liturgie. Svatý Prokop nadal Sázavský klášter půdou i hmotnými statky a podílel se na jeho založení nejen duchovně ale i hmotně. Svatý Prokop byl patrně i ženat, protože po jeho smrti převzali opatství Sázavského kláštera najprve jeho synovec Vít a poté syn Jimmram.
Slovanští mniši žili v Sázavském klášteře téměř tři čtvrtiny století s vyjímkou let 1055-1061, kdy je tehdejší český kníže Spytihněv II. vyhnal. Naopak za jeho nástupce Vratislava II. se mniši na Sázavu mohli nejen vrátit , ale nový kníže je i mocně podporoval a dokonce usiloval o prosazení staroslověnštiny jako liturgickéjho jazyka. Po Vratislavově smrti byli mniši z kláštera vyhnáni podruhé a žel definitivně.
Zbytky kláštera stojí v dnešním městě Sázavě dodnes a v nedalekém lese lze spatřit několik set metrů dlouhou strouhu, která od dob Prokopových prý nese název ,,Čertova brázda“. To prý sám Prokop nechal zapřáhnout čerta do pluhu a donutil ho tuto strouhu vyorat. Je to sice opět jen legenda ale strouha je v lese dodnes zcela patrná. Sám jsem ji viděl na vlastní oči.
Luboš Hora-Kladno