Možná nejvýznamnější a určitě nejvzdělanější ze všech našich světců. Právě tím byl příslušník vyvražděného rodu Slavníkovců Vojtěch. Po smrti prvního českého biskupa Sasa Dětmara se ujal církevní správy země jako první Čech. Stalo se tak roku 982. Vojtěch byl tehdy patrně nejvzělanějším mužem v celém teprve se formujícím českém státě. Získal všeobsáhlé znalosti studiemi v saském Magdeburgu. Byl nadšeným přívržencem hnutí, které se tehdy šířilo z francouzského benediktinského kláštera v Cluny. Hlavní myšlenkou takzvaného clunyjského hnutí bylo vymanění církve z dosavadní podřízenosti světským feudálům. Kultivovaný i vysoce nábožensky založený a cítící Vojtěch odmítl v Čechách vystupovat jako pouhý kaplan českého knížete a pokusil se biskupskému úřadu dodat plnou vážnost i politickou váhu. Díky tomu se dostal do vleklých sporů nejen s českým panovníkem, ale popudil proti sobě i českou šlechtu a dokonce i část nižších církevních hodnostářů. Velmi ostře brojil proti pohanským přežitkům, proti formálnímu křestanství a formálnímu křestanskému způsobu života, jakým tehdy žila většina obyvatelstva u nás. Obyvatelé formujícího se českého státu se sice oficiálně nechávali pokřtít, ale nežili podle křestanských zásad. Vojtěcha popuzovalo především tehdy zcela běžné manželství církevních hodnostářů, obžerství boháčů, nedodržování postů a mnohé další nedostatky formálních křestanů při způsobu života.
Vojtěchův nesmiřitelný boj proti zlořádům života pravého křestana byl však bezvýsledný. Proto nakonec znechucen opustil nejen pražské biskupství, ale i českou zemi. Ještě jednou se na krátkou dobu pokusil vrátit, ale brzy znovu ze stejných důvodů zmizel v cizině. Tam se dozvěděl o vyvraždění jeho vlastního rodu Slavníkovců/995/ a poté se definitivně rozhodl se do Čech již nikdy nevrátit. Namísto toho odešel do Polska, které právě získalo vyšší církevní úřad arcibiskupství. Krátce pobýval v tehdejším polském hlavním středisku Hnězdně a patrně byl i přemlouván, aby přijal funkci polského arcibiskupa. Vojtěch tuto vysokou církevní funkci však nepřijal. Namísto toho odešel do Pruska, kde ještě po několik příštích století převládalo pohanství. Vojtěch se pokusil obrátit pruské obyvatelstvo na pravou křestanskou víru, ale byl Prusy nepochopen a naopak roku 997 zavražděn. Zemřel tedy mučednickou smrtí za hlásání křestanské víry a proto byl později prohlášen světcem. Jeho ostatky za velkou částku peněz vykoupil od Prusů polský král Boleslav Chrabrý a nechal je pochovat v polském Hnězdně. Po smrti Boleslava Chrabrého využil zmatků v polském státě český kníže Břetislav I., vytáhl do Polska, dobyl Hnězdno , nechal vyzvednout Vojtěchovy ostatky a za velké slávy je převezl do Prahy.
Luboš Hora-Kladno