,,Za krále Holce byla v Čechách za groš ovce.“ – slyšeli jste někdy toto přirovnání, které má připomínat, že tehdy bylo v Čechách až neobvykle levné zboží. A víte vůbec který český král je míněný tím Holcem?
Pokud ne tak si zapamatujte, že králem Holcem je míněn Ladislav Pohrobek, který v Českém království vládl pouhé čtyři roky v letech 1453-1457. A proč to podivné přízvisko Pohrobek? Budoucí král se se narodil čtyři měsíce po smrti svého otce Albrechta Rakouského. Jeho matka Alžběta Lucemburská /jediná dcera u nás neblaze proslulého císaře Zikmunda/byla při Albrechtově smrti již několik měsíců v jiném stavu.
A jaký vlastně byl ten Holec? Jak vypadala jeho vláda? A proč kraloval v Čechách jen tak krátkou dobu?
Byl to zlatovlasý kučeravý andílek, hezký jako panenka, mladičký s mladickou nevinností. V Čechách se celá léta čekalo s nadějemi až dospěje. Však se mu také přezdívalo ,,král Dítě“. V Čechách nastoupil na trůn jako třináctiletý chlapec a v pouhých sedmnácti letech zemřel. Kromě českého trůnu zdědil také královské žezlo v Rakousku a Uhrách. Považte-taková moc ve třinácti letech. To bylo opravdu možné jen za feudalismu.
Hlavní figurou na trůnech byl i po korunovaci jen zdánlivě. Ve skutečnosi za něj vládli jiní. Od kolébky do předčasného hrobu zůstal Ladislav Pohrobek -Habsburk s polovinou lucemburské krve , pouhým formálním dědicem otcových držav. Navenek vládl vévodství rakouskému. Jako kojenci mu posadili na hlavu uherskou svatoštěpánskou korunu a posléze se dočkal i koruny české. Ale všechno to byla jen vysoká hra, byt sebeokázalejší. K opravdové moci a k právu vladaření ,,král Dítě“ nikdy nedorostl. Přinejmenším to nestihl. Zemřel dřív, než se dokázal vymknout cizí kontrole. Nikdo ani netoužil po jeho samostatnosti a svéprávnosti. Nikdo nemínil sirotka formovat v osobnost adekvátní panovnickým úkolům. Jako pouhá loutka, za kterou se tahá , či jako panenka na hraní byl Ladislav Pohrobek cennější. Kde kdo chtěl být králi Holci poručníkem. Holec si zvykl. Žil sice v přepychu hedvábí a mušelínu ale zároven za mřížemi, byt ty mříže byly ze zlata…
Luboš Hora – Kladno