Seriál o toxikomanii 4

Závislost na alkoholu

Lidí do jisté míry závislých na alkoholu je poměrně velké množství. Mnozí nejsou přitom ani jako alkoholici evidováni. Mnozí si snad ani neuvědomují, že alkoholismus už zdaleka není tak nevinný jako závislost na kofeinu, nebo tabáku. Zneužívání alkoholu má oproti klasickým drogám jednu velkou nevýhodu. Alkohol je snadno dostupný a jeho  konzumace není trestná. Na lidi, kteří ho nadměrně konzumují a přitom se nedostanou do rozporu se zákonem se v podstatě nemůže. Teprve při spáchání trestného činu v souvislosti s alkoholem, může být soudem nařízena ochranná léčba, ať už ústavní, nebo ambulantní.

Přitom je alkohol příčinou mnoha duševních poruch nejen u samotných alkoholiků, ale i u osob jim blízkých /členů rodiny a potomků/. Je to nejčastěji chronicky užívaný jed, který náleží do oblasti psychiatrie. Postihuje ústřední nervovou soustavu mnohem dříve, než se projeví poškození ostatních orgánů, jako například jater, nebo ledvin.

Již v malých dávkách působí změnu nálady, bud povznesenou, nebo naopak smutnou. Soudnost je při jeho požití povrchní, vnímání otupeno, kritičnost oslabena.

Kromě toho nastávají změny v hybnosti, kůže je zardělá, nebo bledá, objevuje se pocení a zrychluje puls. Alkohol bývá často zneužíván, protože rychle odstraňuje úzkost i napětí. V tom je ale možná jeho největší nebezpečí. Snášenlivost alkoholických nápojů je u různých lidí různá.

Pravidelným požíváním stále větších dávek může se někdo vytrénovat i na snášení takového množství, které vysoko přesahuje i smrtelnou dávku alkoholu pro člověka tuto návykovou látku průměrně snášejícího.

Pro své vlastnosti vede požívání alkoholu od zvyku k návyku, až nakonec k vyložené závislosti. Teoreticky může tato závislost vzniknout u každého, prakticky se však vyvine zhruba u 5-7 procent lidí, kteří jednou opustí skupinu pouhých konzumentů. Časový vývoj této závislosti  je nepoměrně delší než u klasické nealkoholové toxikomanie. Zatímco závislost na drogách typu efedrinu, heroinu, nebo LSD se vytvoří za pouhých několik měsíců, u alkoholu je to obvykle několik let. Právě tento poměrně dlouhodobý a přitom většinou nenápadný vývoj alkoholismu u jednotlivce je nejvíce zákeřný. Sám alkoholik i jeho okolí často přehlédnou jednotlivé příznaky vzniku závislosti. Alkoholik je člověk, kterému požívání alkoholických nápojů způsobuje společenské problémy/v rodině, nebo zaměstnání/, problémy sociální/ v extrémních případech se z alkoholika může stát až nezaměstnavatelný bezdomovec/ a nakonec i problémy zdravotní. K těm se často přidávají i problémy se zákonem.

Při svých hospitalizacích na psychiatrii jsem se s alkoholiky setkával poměrně často.

Setkal jsem se i s takzvanými chronickými pacienty, ze kterých se díky zneužívání alkoholu staly lidské trosky. U některých chroniků se dá říci, že se doslova ,,propili” k demenci/zhloupnutí/ a skončili na doživotní hospitalizaci na chronickém oddělení v psychiatrickém zařízení Jiní zemřeli třeba i ve věku mezi třicítkou a čtyřicítkou na těžké somatické poškození, především jater.

Léčení alkoholismu je sice bezplatné, ale úspěšné jen tehdy, pokud má alkoholik sám zájem a snahu na svém vyléčení. Léčení je bud ambulantní, nebo ústavní. Základem obou druhů léčby je psychoterapie at už individuální, nebo častěji skupinová.

Cílem léčby je dosáhnout aby pacient dokázal naprostou i trvalou abstinenci alkoholu.

Úspěšnost, kdy se tohoto cíle dosáhne je ale žel velmi malá. Za jistý úspěch je proto často považována i třeba jen stoprocentní abstinence trvající i pouhý rok, nebo dva. To jsem mohl sám poznat, při svých setkáních s alkoholiky, kteří se do zařízení vždy po čase vraceli opakovaně, vždy znovu a znovu.

 

Luboš Hora-Kladno