V katastrálním území Prahy-západ, v ploché a zemědělsky hojně využívané krajině leží obec Úhonice. Má pravděpodobně velmi starý původ, protože Úhonice jsou poprvé písemně zmiňovány již roku 1143 jako majetek strahovského kláštera . V jeho držení byla ves až do začátku husitských válek. Roku 1421 zabrali ves Pražané.
Po ukončení husitského hnutí se majitelé Úhonic poměrně často střídali, ale nejpozdějji od druhé poloviny 16. století opět patřily Strahovskému klášteru. Ves velmi utrpěla za třicetileté války a teprve po jejím skončení začala postupně znovu ožívat.
Půdorysným jádrem obce je poměrně pravidelná obdélníková náves, která má původ již ve středověku .V jihozápadní části návsi je rozlehlý areál premonstránského dvora, za kterým stojí kostel s farou.
Zástavba Úhonic se hojně rozvíjela především v 18. a 19. století a to podle přístupových komunikací, zejména jižně a severně od původní vsi.
Dominantou současné obce i krajiny je novorománský kostel Zvěstování Panny Marie s vysokou věží. Byl postaven na místě původní středověké stavby koncem 19. století .
V sousedství kostela stojí patrová budova fary , která je v jádru barokní, ale později byla klasicistně přestavěná. Do dvora fary vede segmentově zaklenutá brána , lemovaná pilastry.
Jižně od návsi stojí velká budova školy s geometrickou secesní fasádou.
Dalším zajímavým objektem obceje pozoruhodná barokní kaple s hrobkou strahovských opatů, nacházející se na hřbitově , který je umístěn poněkud stranou od vsi. Hrobka byla postavena na přelomu 18. a 19. století.
Jinou kapli výklenkového typu najdeme v jižní části návsi. Pochází z poloviny 19. století a zdobí ji postava svatého Floriána/lidová malba/.
Památkově velmi významný je též barokní areál klášterního hospodářského dvora z 18. století. Jeho patrově obytné stavení má na západní straně arkádový ochoz.
Velmi pozoruhodnou památkou, tentokrát spíše technickho charakteru je dvoupatrová historizující stavba válcového parního mlýna na severním okraji vesnice. Je postavena z dekorativně vázaného dvoubarevného neomítaného cihelného zdiva.
Samotná ůhonická náves si zachovala hmotově v podstatě nenarušenou zástavbu , která zejména jako celek je vekmi působivá.
Je možná škoda, že většina obytných staveb byla již pozměněna modernizačními úpravami. Některé domy si však až doposud zachovaly starší eklektické fasády z 80. let 19. století.
V některých jiných usedlostech po obvodu návsi se zase dochovala celá řada segmentově zaklenutých bran, které pocházejí převážhě z poslední čtvrtiny 19. století.
V ojedinělých případech se v Úhonicích zachovaly i příklady starší zástavby.Nejcennější je pozdně barokní klenutá brána u objektu se zvlněným nástavcem.
Patrně již z první poloviny 19. století pochází i obvjekt s trámovým zápražím ,který se nachází severně od návsi. Zajímavá je i patrová sýpka za domem s pavláčkou na vstupní straně.
V průběhu 20. století se obec nedaleko Prahy značně rozrostla a zástavba historického jádra byla výrazně zmodernizována. Naštěstí zse však nevznikla žádná rušivá novostavba. Prostorná travnatá náves s lípami obklopená usedlostmi s množstvím zachovalých bran tak dodnes představuje urbanisticky hodnotný celek.
Luboš Hora-Kladno